Předlistopadové obrazy
Autokratický režim KSČ cenzuroval mediální obraz SNB a jeho příslušníků. Ti sestupují z tohoto obrazu mezi diváky filmového zpravodajství a hraného filmu jako jedni z nich, tzn. lidé z masa a kostí, kteří jsou koneckonců též nahraditelnou součástí národního kolektivu. Takoví příslušníci měli být ale i proto chápající bytosti a odpustit i čin proti zákonu, pokud se k němu viník upřímně doznal (viz ukázka z filmu Nikdy není pozdě). Zároveň tento obraz krystalizoval v alegorii SNB jako nesmlouvavé záruky veřejného pořádku, na jehož udržení se režim odvolával i při pronásledování politických oponentů a osob odlišujících se od většiny svým životním stylem.
V padesátých a šedesátých letech měla SNB působit jako ochotný ochránce pomáhající nezištně občanům. Tento obraz šířilo nejdříve filmového zpravodajství, k jehož divákům směřovaly optimisticky a srdečně komentované reportážní koláže z výcviku či každodenní služby SNB, ale i dramaticky sehrané ukázky, kde a jak SNB konkrétně již pomohla.
Zvláštním a pro dějepisnou výuku důležitým pramenem jsou takzvané politicko-výchovné manuály pro příslušníky Veřejné bezpečnosti, neboť jsou založeny jednak na oficiálním režimním stanovisku vůči skupinám a jednotlivcům, kteří se různou měrou a formou odchylovali od ideologické normy, jednak na jejich základě příslušníci skutečně jednali nebo měli jednat (viz Instrukce pro VB, Úkoly VB a Mládež optikou VB).
Charakteristickým zůstává jak pro období stabilizace autokratického režimu KSČ, tak takzvanou normalizaci zájem příslušných režimních orgánů a státní kinematografie, ale jistě i SNB samotné, udržovat obraz SNB jako silně profesionalizovaného sboru (typicky normalizační seriál Třicet případů majora Zemana). Tento obraz vycházel vstříc poptávce diváků, zpočátku těm v kinech, a poté u televize: jednak nabídl ztotožnění s příslušníky jako kladnými hrdiny, kteří nakonec dopadnou ty špatné, jedno zda již kriminálníky a/nebo západní agenty (Kdy začal náš případ?), jednak tento obraz v sobě kolonizoval divácky atraktivní žánr krimi (Případy začínají).
Polistopadové obrazy
Pro období po 17. listopadu 1989 platí opačné co pro dobu předchozí. Filmový obraz příslušníků SNB přestává být již bezprostředně po tomto datu cenzurován (Příslušníci SNB na Letné) a otevírá se rozličnému zpodobnění. Pro vzdělávací účely této aplikace jsme vymezili pět způsobů filmového znázornění příslušníků SNB, které navzájem odlišuje autorský záměr zobrazit příslušníky buď jako duševně omezené úřední osoby, nebo naopak čestné výjimky mezi nimi, dále sadistické trýznitele, technokraty psychického nátlaku a jako součást kariérně založeného systému. Tyto způsoby jsme se rozhodli nepojmenovávat, neboť to je součást interpretační práce samotných žáků. Jako zvláštní kategorii jsme vymezili pět ukázek ze seriálu Přítelkyně z domu smutku, které nabízíme využít jako případovou studii politické perzekuce v režii StB v období takzvané normalizace.
Většinu obrazů SNB v polistopadových filmech lze ovšem analyzovat a interpretovat i jako šířeji motivovanou potřebu tvůrců těchto filmů reagovat na existenci komunistické diktatury, tedy vyjádřit se k roli SNB jako její silové opory. Tato potřeba je výrazněji přítomná ve filmech, jejichž ústředním motivem je pronásledování politických oponentů režimu v padesátých letech, ale i paralelně probíhající postih komunistických funkcionářů v rámci stranických čistek (Existují prý různé druhy bolesti; Podsunout vinu). Platí to jak pro tělesné mučení v této době (Bezmoc; Poprvé u výslechu), tak pro psychický nátlak, který vyvíjela StB na pronásledované osoby v období normalizace (k tomu opět ukázky se seriálu Přítelkyně z domu smutku).
Obdobně jako před rokem 1990 využívají někteří filmoví tvůrci prostředí a práci SNB jako divácky atraktivní kulisy pro žánr krimi a/nebo psychodrama. Někdy mohou takové filmy dobře vypovídat o vnitřním fungování SNB (typicky film Konfident: Možná by tu ještě jedno řešení mohlo být). Jejich výpovědní hodnotu je ale nutné abstrahovat z ukázek zvláště pozorně (typicky film Ve stínu: Jednou bude vražda zase vražda). V aplikaci nemají místo ukázky z filmů, které pracují s motivem konspirační činnosti bývalých příslušníků StB v období po roce 1990 (mimo jiné Rudý kapitán, 2016, r. Michal Kollár; Rédl, 2018, r. Jan Hřebejk).
Vzdělávací digitální aplikace Filmové obrazy příslušníků SNB nabízí učiteli možnost využít filmové ukázky související s činností SNB jako osobité historické prameny v souladu s pojetím badatelské výuky. To znamená, aby v souladu s doporučenými postupy vedl žáky k rozboru a vysvětlování ukázek jako zejména pop-kulturních příkladů mediální konstrukce určitého fenoménu v minulosti (SNB). Cíli takového zaměření je, aby žáci:
- rozebírali filmové ukázky s ohledem na záměr jejich autorů zobrazit realitu určitým způsobem
- porozuměli, jak ovlivňuje filmové zobrazení reality aktuální politický režim a společenské poměry
- vzali v potaz, že musí autorské a dobové zatížení filmových obrazů korigovat s dalšími prameny
Aplikace vychází z principů badatelské výuky, pro kterou je ustavující práce žáka s vhodně vybraným primárním pramenem (textovým, audiovizuálním, fotografickým, hmotným). Tato práce směřuje od podrobného popisu a detailního rozboru pramene ze strany žáka k jeho obecněji pojatým dedukcím, jak a proč autor pramene vypráví o určité skutečnosti (zde příslušnících SNB). Badatelská výuka není ale jediná a samoúčelná náplň dějepisné výuky - hodina dějepisu se nemá proměnit ve výuku dějin filmu (k promyšlenému využití filmu vzhledem k cílům dějepisného vzdělávání viz Dějiny ve filmu. Film ve výuce dějepisu).
Rozbor, výklad a ověření filmového obsahu a řeči jednotlivých video-ukázek mají být jen jednou z klíčových dovedností, jejichž osvojování sleduje naplnění širších vzdělávacích cílů dějepisné výuky, a které zastřešuje osvojení si historické gramotnosti žákem (jinak též historické myšlení nebo historické vědomí). Tvůrci aplikace z oddělení vzdělávání ÚSTR se opírají zvláště o pojetí historického myšlení takzvané Velké šestky (The Big Six) kanadského didaktika Petera Seixase a týmu jeho spolupracovníků. Důvod, proč bylo vybráno toto pojetí, je jeho srozumitelné vymezení jako šesti okruhů/konceptů, jejichž postupné zvládnutí ze strany žáků vede k osvojení historické gramotnosti jako specifického (historického) chápání světa. Práce s prameny je v pojetí Velké šestky vymezena jako druhý soubor dovedností nazvaný Výpověď pramenů (s podtitulem Jak víme, co víme o minulosti?), který je dále specifikován jako zvládnutí pěti dílčích okruhů, jak nazírat a pracovat s prameny (teze, v anglickém originále Guideposts):
- Historie je interpretací založenou na dedukcích z primárních pramenů, ať už jsou jimi dobové zprávy, nebo další stopy, hmotné pozůstatky či záznamy.
- Kladení příhodných otázek může učinit z pramene doklad o minulosti.
- Zkoumání pramenů často začíná ještě dřív, než si je přečteme, protože se nejprve ptáme, kdo a kdy je vytvořil. Z pramenů dále usuzujeme, jaké byly vědomé i nevědomé záměry a hodnoty jejich autorů či tvůrců, jejich celkový pohled na svět.
- Prameny by měly být analyzovány ve vztahu k historickému kontextu, tj. ve vztahu k podmínkám i názorům, které převažovaly v době jejich vzniku.
- Dedukce vycházející z jednoho zdroje nemohou samotné nikdy obstát. Vždy by měly být ověřeny, tj. potvrzeny na základě informací z dalších zdrojů (primárních i sekundárních).
(překlad převzat z textu HAVLŮJOVÁ, Hana – NAJBERT, Jaroslav: Proměna cílů historického vzdělávání v čase nových médií, dostupné online (srpen 2019); zdůraznění slov je převedeno z anglického originálu)
Aplikace se ve svých doporučeních učitelům, jak mohou s žáky s filmovými ukázkami pracovat, a které následují níže v textu, inspiruje především v tezích tři a čtyři, které autoři výukového pojetí dějepisu Seixas a kolektiv ve své publikaci dále upřesňují: Učitel má vést žáky od prosté analýzy pramene/zdroje (sourcing) k jeho analýze ve vztahu k historickému kontextu, v němž tento pramen vznikl (contextualizing), a to kladením klíčových otázek v jednotlivých fázích analýzy:
Otázky lze dle Seixase a kolektiv konkretizovat například následovně:
- ve fázi zaměření zdroje:
Kdo vytvořil tuto filmovou ukázku?
Jak byla vytvořena?
Z jakého filmu nebo zdroje ukázka pochází?
Kdy a kde byl film nebo filmový zdroj vytvořen?
- ve fázi kontextualizace:
Co se dělo ve společnosti v době, kdy byl film vytvořen, a co by nám pomohlo jej interpretovat?
Jak by nám mohl kontext pomoci porozumět tomu, jaký byl život lidí ve filmové ukázce?
Z čeho usuzujete o životě lidé své doby, o tom, jak tenkrát viděli svět kolem sebe?
Z následujícího postupu vyplývá, že fáze zdrojování a kontextualizace od sebe nelze oddělit, vzájemně se prolínají. Do průniku autoři pojetí situují pozici autora pramene – ten je nutně odpovědný za specifickou podobu pramene (zdroje), ale jeho vklad nutně ovlivnilo i prostředí (kontext), v němž vyrůstal, pobýval nebo se pohyboval.
- v průnik mezi zdrojem a kontextem:
Co vedlo autora filmu nebo filmové ukázky k tomu, aby tento film nebo ukázku vytvořil?
Jaké pocity ve vás ukázka vyvolává?
Dokážete posoudit, co autor ukázky udělal, aby ve vás tyto pocity vyvolal?
Co v ukázce v nás tyto pocity vyvolává?
(Otázky převzaty a staženy k filmovým ukázkám dle SEIXAS, Peter C. – MORTON, Tom: The Big Six. Historical Thinking Concepts. Toronto 2013, s. 58 a 59.)
Aplikace nabízí učitelům k vyzkoušení nebo jako inspiraci pro vlastní výběr ukázek tři doporučené postupy jak využít filmové obrazy SNB v rámci badatelské výuky. V obou případech může využít pracovní list, v rámci něhož mohou žáci pracovat až se třemi ukázkami ve čtyřech krocích:
Učitel zaprvé vede žáky k popisu a rozebírání filmových ukázek jako zdrojů specificky nahromaděných a stylizovaných informací (kdo, kdy a kde je vytvořil, jakým způsobem). Aplikace nabízí učiteli jako podněty pro popis jednoduché otázky, které jsou shromážděny v textovém doprovodu ke každé ukázce v části Popis. S ohledem na zásadu postupu od nejjednoduššího k složitějšímu platí, že učitel by měl na tomto místě vést žáky k co nejstručnějším až heslovitým odpovědím. Může tak zmírňovat sklon žáků vyjadřovat ihned po shlédnutí názor na obsah ukázky.
Otázky zaměřené na popis jsou v pracovním listě zobecněny v prvním řádku tabulky jako tázání se po znázornění příslušníka SNB (POPIS):
Pozn. autorů: Učitel se může k důkladné analytické práci s filmovou ukázkou dále inspirovat v příručce vzdělávacího oddělení ÚSTR Dějiny ve filmu. Film ve výuce dějepisu, jejíž autoři rozlišují několik kategorií obsahové analýzy a analýzy filmového jazyka, podrobněji nabízí i výběr otázek, které může učitel klást žákům po zhlédnutí filmové ukázky.
Zadruhé mají žáci analyzovat vědomé i nevědomé záměry tvůrců ukázek (proč znázornili příslušníky SNB právě tak, jak učinili). V tomto ohledu může učitel využít řadu informací dohledatelných online o autorovi filmu a jeho pohnutkách, případně může využít základní informace o vzniku filmu, ze kterého ukázka pochází, a to ve druhém textovém bloku (Autor).
V pracovním listě odpovídá tomuto kroku druhý řádek v tabulce (AUTOR):
Ve třetím sledu má učitel vést žáky ke kontextualizaci ukázky, to znamená tázat se jich a odpovídat si s nimi, jaké dobové skutečnosti ovlivnily tvůrce filmové ukázky, aby ji natočil zde analyzovaným způsobem. Nápomocny mohou být opět informace, které si učitel dohledá samostatně, případně využije v textovém doprovodu k ukázce v textovém bloku (Kontext).
V přiloženém pracovním listě odpovídá tomuto kroku třetí řádek v tabulce (KONTEXT):
Redakční poznámka: Množství filmových ukázek je převzato ze vzdělávacího digitálního materiálů Databáze normalizace, která dokumentuje fenomény, které určovaly ráz období mezi lety 1969–1989 v Československu (období takzvané normalizace). V takovém případě jsou obvykle převzaty bez úprav i otázky a doprovodný text k jednotlivým ukázkám.
Začtvrté se učiteli nabízí dovést žáky k interpretaci filmových obrazů příslušníků SNB. Může žáky vyzvat, aby se vyjádřili svými slovy, zda a jak lze dvě nebo tři filmové ukázky porovnat. Zaměřit by se měli na to, v čem konkrétně spočívá autorské a dobové zatížení zobrazení příslušníka nebo příslušníků SNB ve vybraných ukázkách. V přiloženém pracovním listě odpovídá interpretační práci s ukázkami čtvrtý řádek tabulky (VYSVĚTLENÍ), který je pro všechny ukázky prostorově sjednocen. Interpretovat totiž předpokládá především porovnat vybrané ukázky.
Interpretační část je pro žáky nejnáročnější, neboť porovnávají a zároveň tak vyhodnocují (hodnotí) informace, které získali během analytické práce s ukázkami. Učitel má zároveň přivést žáky k tomu, aby své závěry formulovali s ohledem na to, že takové závěry jsou provizorní - určité znázornění příslušníků SNB před listopadem 1989 nemůže být jediné správné a jiné naopak nepravdivé. Žáci si mají osvojit schopnost vznášet otázky, jaké informace potřebují znát, pokud by měli opravdu poučeně posoudit, zda a jak odráží daný filmový obraz SNB nějakou reálnou situaci, a bylo by jej tudíž možné považovat za pravděpodobný (ověřit, nakolik je daný filmový obraz reálný). V tomto ohledu lze alespoň obecně využít texty, které v databázi představují filmové ukázky z období před a po roce 1989 (předlistopadové obrazy příslušníků SNB a polistopadové obrazy). V rámci vzdělávacích materiálů Oddělení vzdělávání ÚSTR se nabízí využít také cvičení Profil příslušníka StB (Ludvík Hlavačka).
Upozornění autorů: Některé filmové ukázky znázorňují násilí vyšetřovatelů StB na vyslýchaných osobách explicitně a ve vší tvrdosti. Také jejich využití ve výuce si žádá pečlivou analýzu a interpretaci podle doporučených kroků. Autoři databáze zároveň upozorňují, že nebývá didakticky produktivní, aby učitel takové ukázky žákům pouštěl samostatně, byť s dobrým úmyslem, například ve snaze ilustrovat jim na konkrétních příkladech násilnou povahu komunistického režimu a/nebo zafixovat žákům tuto skutečnost na bázi emotivního prožitku. Někteří žáci mohou být ukázkou spíše traumatizováni, jiní, obvykle chlapci v pubertálním věku, mívají sklon ukázku nepatřičně komentovat. Učitel by měl přistoupit k využití ukázky s ohledem na svoji zkušenost s daným třídním kolektivem.
Aplikace je otevřena libovolnému výběru a kombinaci filmových ukázek ze strany učitele. Záleží na osobě učitele, zda a jak v tomto ohledu využije PRACOVNÍ LIST (tabulku), který mu umožní držet se při práci s ukázkami zásad badatelské výuky. Na základě testování aplikace doporučují její tvůrci jako optimální 90 minutovou dotaci pro vybranou lekci s jedním pracovním listem, a to 45 minut věnovat analytické práci s třemi ukázkami a 45 minut strávit jejich interpretací. Rozvržení pracovního listu má učiteli zároveň umožnit naplánovat lekci flexibilně, například omezit počet ukázek na dvě (pro celou třídu, některé žáky), případně vynechat zcela interpretační blok, pokud se domnívá, že jeho žáci nejsou prozatím schopni samostatně interpretovat širší souvislosti vzniku filmových obrazů. Platí, že žáci si mají osvojovat postup od popisu a analýzy k interpretačním dovednostem dlouhodobě a pravidelným opakováním, jako procedurální znalost. Je třeba překonat počáteční znejistění žáků, co a jak vyplňovat za odpovědi v pracovním listě u jednotlivých kategorií.
Tvůrci databáze v tomto ohledu nabízí učitelům zahájit práci s ukázkami v úvodní lekci (lekce 1 JAK A PROČ SE LIŠÍ OBRAZY PŘÍSLUŠNÍKŮ SNB). Žáci si v rámci lekce mohou společně s učitelem projít jednotlivé kroky analytické práce s filmovými ukázkami, potažmo si vyjasnit, co se od žáků očekává, přijde-li na vyplnění analytické části pracovního listu.
Aplikace nabízí další dvě cvičení, které umožňují vytěžit potenciál filmových ukázek o příslušnících SNB badatelským způsobem, a to případně taktéž v rámci skupinové práce. Učitel může zúročit své zkušenosti s vedením skupinové práce a využít technické možnosti školy (dostupnost osobních počítačů nebo tabletů), aby žáky vyzval k samostatnému zhlédnutí ukázek v rámci vybraných skupin. V tomto případě může plodněji využít interpretační potenciál ukázek, neboť žáci prezentují ve druhé části lekce před celou třídou závěry svých ,,expertních“ skupin (mohou je demonstrovat promítnutím vybrané ukázky před celou třídou). To otevírá příležitost pro srovnání, čeho si jednotlivé skupiny na ukázkách povšimly nebo co odvodily z jejich srovnání. To platí hlavně pro druhé cvičení, ve kterém musí všechny skupiny analyzovat a interpretovat filmové ukázky, jež vznikly před listopadem 1989 (lekce 2 PŘEDLISTOPADOVÉ OBRAZY PŘÍSLUŠNÍKŮ SNB).
V případě třetího cvičení může každá skupina pracovat s polistopadovými ukázkami, které jsou roztříděny do pěti skupin podle převažujícího způsobu, jak jsou v nich příslušníci SNB zobrazeni - právě z důvodu, aby aplikace žákům nepodsouvala předem určité před-porozumění, nebyly jednotlivé kategorie konkrétně nazvány (lekce 3 POLISTOPADOVÉ OBRAZY PŘÍSLUŠNÍKŮ SNB).
Jako zvláštní a šestá kategorie polistopadového zobrazení jsou shromážděny ukázky z televizního seriálu Přítelkyně z domu smutku (1992, r. Hynek Bočan), neboť představují příležitost pracovat samostatně na ukázkovém případu s koncentrovanými obrazy politického pronásledování oponentů komunistického režimu během období takzvané normalizace.